JAK NÁS ZMĚNIL ROK V KANADĚ?

Už za týden přijedou na Vsetín mladí cestovatelé Domča s Markem se svou přednáškou o Kanadě! Abychom vám je trochu přiblížili, vyzpovídali jsme je několika otázkami! Tady jsou!

Proč jste se vydali do zahraničí?

Já  (Domča) cestuji po světě od 17 let. První práce v zahraničí, v Řecku, mě natolik učarovala, že jsem věděla, že to je to, co chci v životě dělat – cestovat. Sbírání zkušeností, poznávání nové země, kultury, lidí, učení se jejich zvykům, jazyku, bylo to, co mě naplňovalo. Když jsem potkala Marka, věděla jsem, že ho musím na tuto cestu „svést“ :-), a to se mi povedlo.  První společnou zahraniční cestu jsme spolu podnikli v roce 2014, kdy jsme spolu odjeli na program Work&Travel do Yellowstonského NP. Od roku 2014 jsme spolu byli pracovně v USA, Anglii a Kanadě, Zkušenosti a zážitky, které jsme společně nabrali, jsou k nezaplacení.

Z jakého důvodu jste si zvolili Kanadu?

V roce 2015 jsme státnicovali a řekli jsme si, že se ještě nechceme usadit v ČR, ale vyjet minimálně na rok pracovat do světa.  V lednu toho roku se otevírala vízová kvóta na Nový Zéland. Přihlásili jsme se, ale (naštěstí) jsme se do kvóty nedostali.  V březnu jsme měli další pokus – získat víza do Kanady. Věc se vyvinula tak, že jsme byli rádi za neúspěch s vízy na Nový Zéland a nadchli se Kanadou. Je to úžasná, moderní země, ve které jsou lidé opravdu šťastní. Člověk opravdu už má dobrý pocit jen z toho, že je v Kanadě. Snadno se zapomíná na denní starosti. Navíc už naše zkušenost ze západu USA, nám ukázala, jak krásný musí být západ této země. Jsme více venkovské a přírodní typy než ty městské. A příroda v Kanadě je jednoduše nádherná.

Jaký je největší rozdíl vnímáte v porovnání z Českem?

Mentalita lidí. Lidé jsou usměvavější, ochotnější a pozitivněji naladěnější. Kdokoli na ulici se s vámi dá jen tak do řeči a se zájmem si vyslechne, kdo jste, odkud jste, apod. Pokladní v obchodě se vás běžně zeptá, jak se máte, nebo utrousí nějaký vtípek k vašemu nákupu. Právě z tohoto pramenil šok, který jsme zažili po návratu z Kanady. Rozdíl je samozřejmě cítit i z finanční situace.

I běžný člověk s takřka minimální mzdou si může dovolit zaplatit koníčky, na které má chuť. V ČR si toto bohužel říct nemůžeme.

Třetí největší rozdíl, který jde spatřit okem na první pohled je prostor. V Kanadě je zkrátka vše obrovské – auta, silnice, města, budovy, vzdálenosti. Vždyť jen do obchodu s potravinami jsme jezdili 55 km. Lidí je zároveň pocitově všude méně, hustota zalidnění je v ČR výrazně vyšší.

Dokázali byste si tam představit žít?

Určitě ano. Kdyby nám víza neskončila a kdybychom mohli prodloužit pobyt v Kanadě, tak věřím, že jsme tam dodnes.

Návrat do ČR jsme si zdůvodňovali tím, že bychom rádi využili dostudovanou vysokou školu a získali „opravdovou“ práci.

Tím opravdovou myslím to, že v rámci ročních víz se dají sehnat víceméně jen sezónní práce v hotelovém a restauračním průmyslu a celkově turistickém ruchu. Teď, po necelém roku stráveném zpět v ČR už nám vnitřní pocit zase říká, abychom jeli ven. A firma, ve které momentálně pracujeme, má závod i v Kanadě, takže, kdo ví :-).

Jaké na sobě cítíte změny v porovnání, než jste odjeli a teď, když jste se vrátili?

Žádná škola, seminář ani kniha mi v životě nedalo tolik jako naše pobyty v zahraničí. Podle našeho názoru cestování člověka obohacuje tak, jako nic jiného.

I povědomí a zkušenost z „jiného světa“ tak nějak vylepšuje pohled na něj.

V určitém smyslu jsme dospělejší. Velkou změnu vidím v tom, že po návratu z takových cest si člověk zvládne udělat určitý odstup a nadhled ke všem věcem, které se dějí okolo něj.