JAK JSME SE OCITLI UPROSTŘED ATLANTIKU

Je sobota 2:00 ráno a my se snažíme usnout v autě , které jsme zaparkovali poblíž nájezdu na dálnici, kousek od Frankfurtu. Zítra mě Honza hodí na letiště, zaveze auto na parkoviště a přijde za mnou.

Vůbec netušíme, kam poletíme, kde skončíme. Žádný plán – sbalit si univerzální batůžek na Island, Bali, Itálii, Maledivy – třeba jo. A pak čekáme na největší evropské letiště na nabídku, která se neodmítá, jen neváhat a frčet. Kamkoliv.

Jak jsme si to vlastně představovali? Na letišti totiž máte několik cestovních kanceláří nabízející zájezdy. Pokud se někdo na poslední chvíli nedostaví, může se stát, že daná cestovka zájezd vypíše za opravdu směšnou cenu. Zaplacené to už má a cílem je přesvědčit lidi, kteří někam letí, aby si svou letenku zrušili a jeli třeba s nimi. Takto jsem potkala pána, co letěl za 30EUR na Mallorcu a v přednášce o Travel hackingu jsme se o tom dozvěděli znovu. Tak proč to nezkusit? Lidé na nás sice hleděli a nechápali, ale my se rozhodli počkat. Během toho jsme otevřeli na internetu AZAIR a hledali ještě sami. A při vyhledávání nejdelšího nabízeného letu se nám naskytla Ponta Delgada, celková cena 100EUR za osobu.

Kde to sakra je? Tipuju Kanárské ostrovy, ale ono ne! Uprostřed Atlantiku! Nebyl čas na dlouhá rozhodování. Zkontrolovat počasí a zbytek se může řešit později. Letenky jsme koupili, zbývalo je jen vytisknout. No jo, proč nepoprosit oné lidi z cestovek, kde jsme se ptali předtím? Za ochotu mu dáme bebečka a bábovku z Česka a už se šineme na informace poptat se, zda je letenka dobře vytisklá.

Žádný problém nebyl až na… “Počkejte, dejte mi tu letenku na moment,” vyruší nás pán z informací. “No jo, ale vy jste na špatném letišti!“ Do háje… No ještě, že jsme se zeptali. Náš let byl totiž za 6 hodin ze 2. frankfurtského letiště – Frankfurt Hahn – vzdáleného 120km! Zaplaťpánbůh za naši nejistotu při tisku a dostatek času. Dokonce se nám podařilo i zdarma zaparkovat auto. Tak jo, konečně jsme připraveni na odlet doprostřed Atlantiku!

Hned po výstupu z letadla nasajeme do plic vlhký oceánský vzduch a už se šineme pěšky do města,kde jsme si alespoň na 1.noc objednali ubytování. Dojdeme tam za 30min a díky tomu, že cestujeme nalehko,tak s tím opravdu ani v 11 večer nemáme problém. Z našeho prvního ubytka jsme byli nadšení.

Jen si představte – banda cizinců, kde každý pochází z jiného koutu světa, společně řídí hostel skrz program Workaway a náramně se u toho baví, což se samozřejmě odráží i na jeho vysokém hodnocení. Rady tipu, kde můžete přespat v přírodě, kde je nejhezčí západ a východ slunce a kde dostanete super jídlo, ocení snad každý! (A hlavně ten, který ještě před několika hodinami netušil, kam jede :-D).

Další den jsme šli po skvělé snídani do akce. Půjčit si nějaké vozítko a vydat se na 3 denní výlet kolem ostrova SãoMiguel. No jo, ale půjčení je častokrát dobré mít předem domluvené. To my díky naší spontánnosti neměli a proto jsme využili výhod ubytování. Sbalili se na 3 dny, zbytek nechali zamčeno ve skříňce a šli do auto půjčovny, která měla s hostelem dohodu o pojištění vozidla zdarma. Jelikož skútr už neměli, vyjednali jsme si za stejnou cenu 4-kolku! Bude dobrodružství, juchuuu! Ještě rychle skočit do Decathlonu koupit karimatky, ať máme na čem spát, a vyrážíme podél pobřeží na východ ostrova.

Co chvíli zastavujeme a fotíme ta nejkrásnější panoramata s oceánem, v džungli, jezery, lagunami, městečky. Spát jsme měli v plánu tam, kde se nám to bude líbit :-). Jako vždy. Povím vám jeden zážitek. Po prvním dnu jsme se uložili ke spánku v pěkném háji. Mysleli jsme si, že jsme dostatečně daleko od lidí. Neuvědomili jsme si ale, že se na tohle místo chodí místní bavit. Když se mi konečně podařilo usnout, najednou se vzbudím, protože u Honzy klečí opilý Portugalec a strašně moc si chce povídat. Honza na něj španělsky, chlápek portugalsky, ale ani jeden tomu druhému nerozuměl. Nakonec to ukončili podáním ruky a já s nechápavým výrazem opět usnula. Ach to naše spaní venku…!

Ježdění po ostrově mělo velkou výhodu. Nepotkáte tam skoro žádná auta a pokud ano, řidiči jezdí velmi slušně. Párkrát jsme se neplánovaně objevili na dálnici, kam čtyřkolka nesmí. Ovšem i zde jsme nikdy neměli problém. Všichni byli ohleduplní. (Ale né že na tu dálnici budete jezdit vy! :-D)

Úplně jsme žasli nad mentalitou Portugalců. Ti lidé jsou tak pohostinní, umí dobře anglicky (!) a moc rádi se s vámi dají do řeči a poradí. Máme dokonce zkušenost s bouračkou. Trochu jsme odřeli ve vesnici auto a během 5 minut to bylo vyřešené, prý ať jedem, že se nic nestalo… Žádný zlostný pohled, narážka, natož volání policie. Ti lidi to vzali úplně jinak, než bychom očekávali!

Na Azorech mají všude dobrou kávu (očekávali jsme něco typu Španělsko, ale byli jsme moc mile překvapeni), cesty i dálnice jsou prázdné a všude vládne opravdu pohoda, lidé vám mávají a usmívají se :-).

A co jsme všechno viděli? Mrkněte na fotky. Ještě pro vás stříháme video, abyste to právě teď mohli prožít s námi!

A nebojte, jen tak vás neodbudeme.Průvodce, ve kterém zmíníme všechny detaily o této cestě a který vám usnadní celý pobyt na Azorech, se už připravuje. Protože chceme, abyste si toto krásné místo užili, jako my :-).

Kristýna a Honza