Dva kluci v kšiltovkách vyrazili z Prahy na pivo do Střední Asie a projeli s lahváčem v ruce celý Kazachstán a Uzbekistán. Po příletu málem umrzli v Astaně, pak oslavili v Kazachstánu nevědomky nový rok “Nauryz” tradiční polévkou “Nauryz Kozhe” připravovanou z koňského mléka a krup (fakt mňamka). Dostali se ke kdysi obrovskému Aralskému jezeru, v jedné z kazašských vesnic se stali členy rady starších a využili každou možnost a poctivě ochutnávali čerstvé (a sem tam i méně čerstvé) místní speciality a následně pak testovali úroveň lokálních toalet převážně tureckého typu.

Čeká vás cestovatelský stand-up s nádechem trapného humoru. Vyprávění dvou kamarádů, kteří vyrazili na východ aniž by si dopředu cokoli zjistili. To jim přináší řadu problémů, které ale kluci berou s humorem. Není totiž na cestách situace, kterou by nevyřešilo vychlazené pivo.

O BEER WITH TRAVEL:
Beer with Travel, to je Honza a Vláďa, dva kamarádi od dětství, kteří milují vlaky, cestování a pivo. Projeli přes padesát zemí světa a o zážitcích z cest píšou občas blog a sem tam knihu, vyrábí vlastní merch a dělají cestovatelský stand-up. Vyrazili vlakem na pivo za polární kruh, projeli stopem Náhorní Karabach a Arménii, navštívili Černobyl, Aralské jezero i Velkou čínskou zeď a zdolali i nejdelší vlakovou trať světa – Transsibiřskou magistrálu. V říjnu 2019 vydali svoji první knihu „Transsibiřská magistrála, aneb s pivem v ruce od Finského zálivu k Japonskému moři“. Ta vyšla pod hlavičkou vlastního vydavatelství BWT books (www.bwtbooks.cz). V lednu a únoru letošního roku podnikli „Expedici Lenka 2020“ na podporu devítileté Lenky, která trpí těžkým autismem. Vypravili se opět na východ a projeli sedm států, tentokrát ovšem vlak vyměnili za starou rezavou Felicii (http://beerwithtravel.com/lenka).

Afrika? Co si o nás myslí? A my o ní?
Marek Jelínek alias Dobroběžník, fotograf a cestovatel, projel v pořadí třetí kontinent, Afriku.

Jeho cesta vedla z Kapského města do Ugandy. Zdokumentoval celkem šest zemí a jak sám říká „Afrika vypadá a žije úplně jinak než jak je nám často prezentováno.”

Přes čtvrt roku vedl rozhovory s Jihoafričany, Mosambičany a Malawijci a na vlastní kůži zažil, jaké to je být nevítaným hostem v zemi, které sám pomáhá. Z Ugandy ho doslova vyhnali místní kvůli strachu z nakažení koronavirem.

„Afrika pro mě bylo jedno velké překvapení. Díky koloběžce která je na cestách mým dopravním prostředkem jsem se dostal doslova až do rodin místních a ptal jsem se a ptal. Co si myslíš o nás lidech z Evropy? Jaké sny mají lidé tohoto kontinentu a jak žijí? Opravdu tu máte hladové děti?”

„Dozvěděl jsem se hodně zajímavých věcí a udělal si obrázek o tom, jak to s tou Afrikou vlastně je, s pomáháním, hodnotami, politikou a jedno vám řeknu, Afrika vypadá a žije úplně jinak.