5 VĚCÍ, KTERÉ VÁS NAUČÍ STÁŽ V EKVÁDORU

Kristýna Veitová, zakladatelka CEST FESTu, strávila 3 měsíce v Jižní Americe v rámci pracovní stáže skrz studentskou organizaci IAESTE. Ekvádor je země diametrálně odlišná od kterékoliv evropské. Na následujících řádcích pochopíte, že taková cesta ve vás rozhodně stopu zanechá!

Jak to všechno začalo?

Někam bych ještě vyjela do zahraničí, říkám si. Jsem mladá a bez závazků, je třeba toho využít. Sledovala jsem tedy nabídky zahraničních firem a studentských organizací, když jsem narazila na zajímavou nabídku IAESTE. Zjistila jsem si možnosti a ze tří reálných mě nejvíce zaujal právě Ekvádor. Makedonie pro mě byla moc blízko a Kolumbie (na základě ovlivnění ostatních) zase moc nebezpečná. Ekvádor navíc nabízel spolupráci na nově vznikajícím projektu, což mě, jako kreativce, zaujalo. Rozhodla jsem se tedy přihlásit a počkat, co bude dál. V den přihlašování jsem netrpělivě seděla za počítačem a neustále si aktualizovala email. Nakonec jsem se v tom zápalu stresu přihlásila jako první a po úspěšném výběrovém řízení se mohla začít chystat na listopad a prosinec strávený v Jižní Americe!

 

Patálie s vyřizováním formalit

Jako stážista potřebujete v Ekvádoru studentské vízum. To mi mohli zařídit přímo tam, jenže to bych musela mít možnost dojet o týden dříve! To jsem si ovšem kvůli další práci v Itálii nemohla dovolit, tak jsem se rozhodla zařídit si vízum sama přímo v Miláně, kde má Ekvádor svou ambasádu. A ještě, že jsem tak učinila! V Ekvádoru bych na něj čekala měsíc a takhle jsem navíc měla možnost poznat jejich mentalitu na vlastní kůži.

Konzulát vypadal následovně – na recepci jsem si vyptala, co potřebuji, a oni mě posadili do zasedací místnosti, prý ať počkám. Odtud jsem po 15 minutách čekání stejně odešla přímo před kancelář té paní. Na chodbě neustále pobíhali úředníci sem a tam s papíry v ruce. Když jsem se konečně po hodině a půl čekání dostala na řadu, paní mi řekla:“ Víte co, já vám s tím ale nepomůžu. To si musíte vyřídit online.“ Já na to:“Já tomu bohužel nerozumím, přišla jsem právě proto, že španělsky neumím, tak jsem se chtěla poradit s Vámi.“ Paní se na mě láskyplně podívala a povídá:“ Víte co, teď je stejně ještě moc brzy. Naučte se španělsky. Je to jednoduché! A stavte se za 3 měsíce.!“ Aha… Tak jsem opět odešla s prázdnou. Začala se sama učit španělsky a říjnu 2 týdny před odletem se konečně dočkala víza!

POUČENÍ ČÍSLO 1: UČTE SE CIZÍ JAZYK DANÉ ZEMĚ JEŠTĚ PŘEDTÍM, NEŽ ODJEDETE! I OBYČEJNÉ ZÁKLADY A PRINCIPY VÁM VŠECHNO DOST USNADNÍ.

 

Stavy po příjezdu do Quita

Do Ekvádoru jsem doletěla 2 dny před začátkem stáže. Celou noc jsem nespala a další den trpěla bolestmi hlavy, horečkami a nechutenstvím. Takže den jak vyšitý na to jít si certifikovat vízum, skočit na univerzitu a zařídit další formality nezbytné k pobytu v Ekvádoru.

POUČENÍ ČÍSLO 2: POKUD SE CHYSTÁTE DO VĚTŠÍCH NADMOŘSKÝCH VÝŠEK, DOPORUČUJI MÍT VÍCE DNÍ NA AKLIMATIZACI, NEŽ NAJEDETE DO KAŽDODENNÍHO REŽIMU.

Výšlap do výšky 4700 m.n.m. nebyl po 5 dnech v Quitu (2800 m.n.m.) to pravé 😀

První dny v práci

První týden jsem byla v práci sama, šéf byl na dovolené v Africe. Instrukce jsem dostávala různě, spojení častokrát selhalo, takže jsem v tom zmatku snažila něco vytvářet. Jakmile se vrátil a my měli první setkání, sdělil mi, že má v hlavě dalších 7 nápadů, které chce zrealizovat. A taky to, že se MOŽNÁ všechny v následujících
8 týdnech mé stáže nestihnou. Hned od začátku jsem mu řekla, že pokud vůbec zvládneme ten první, budeme rádi a můžeme přejít na další. Poškrábal se na bradě a nakonec uznal, že bychom měli jít pouze jedním směrem.

POUČENÍ ČÍSLO 3: DOBŘE SE UJISTĚTE, ZDA ROZUMÍTE TOMU, CO PO VÁS V PRÁCI CHTĚJÍ. JEJICH MYŠLENÍ A JEDNÁNÍ JE ZCELA JINÉ, NEŽ TO NAŠE!

 

První spolupráce s šéfem a zaměstnanci

Následující dny mě šéf zahltil informacemi a nápady, že jsem nevěděla, kam dříve skočit. Musela jsem začít informace třídit a uspořádat je dle důležitosti tam, kam patří. Má práce spočívala v provádění průzkumů a následném tvoření nápadů, jak by mohl nový projekt vypadat. Sjednávala jsem si schůzky s odborníky z praxe, o které díky šéfovým dobrým známostem nebylo nouze. Obcházela jsem potenciální konkurenty a snažila se nenápadně zjistit informace.  Schůzek by bylo i více, jenomže to by Ekvádorci nesměli řešit vše na poslední chvíli. Stalo se několikrát, že už jsem vycházela na setkání a pouze jsem napsala potvrzovací sms, načež mi obratem došla odpověď, že to ten den vlastně nevyjde, že bychom se měli domluvit na někdy jindy. A pokud jste se zeptali kdy a rovněž nabídli své časové možnosti, odpovědi už se vám nedostalo.  Pracovala jsem tedy na tom, co jsem si sama zjistila. Využívala jsem spousty materiálů z univerzity, do kterých jsem se před tím podívala jen před zkouškou, a jak se mi hodily! Vytvářela jsem koncept nového podnikání a společně jej s šéfem konzultovala.

POUČENÍ ČÍSLO 4: PŘIPRAVTE SE NA TO, ŽE EKVÁDORCI RÁDI O VĚCECH POUZE MLUVÍ, ALE MÁLO TOHO PAK SAMI USKUTEČNÍ. POKUD CHCETE NĚČEHO OPRAVDU DOSÁHNOUT, MUSÍTE DO TOHO JÍT SAMI A RADĚJI NEPŘEDPOKLÁDAT JEJICH PODPORU. TO NEPLATÍ POUZE V PRÁCI, ALE TAKÉ V OSOBNÍM ŽIVOTĚ. RÁDI SE O VĚCECH JEN TAK BAVÍ, ALE JAKMILE DOJDE NA DOMLUVU ČINU NEBO ČIN SAMOTNÝ, UŽ SE DRŽÍ ZPÁTKY.

Vlevo – ředitel firmy Proquim a syn pána vpravo, který firmu založil. Letos oslaví 98 let!!!

Adventní čas

Jelikož jsem v Ekvádoru strávila poslední dva měsíce v roce, tedy v adventním čase, firmu to nenechalo sedět na židlích. V prosinci se uspořádal „firemní vánoční večírek“. Pokud si ovšem představujete hory jídla, alkoholu, hudbu, tanec a podnapilé zaměstnance, pletete se. Jako první součást programu byla mše. Farář měl asi 2 hodiny zpoždění, zato však vše posvětil svěcenou vodou a provedl kázání. My zpívali písně (teda oni zpívali, já otevírala pusu a předstírala, že zpívám). Svěcenou vodou pak pokropil vše ve firmě a následně si všichni popřáli „la paz“. Poté se konal volejbalový turnaj a ne jen tak ledajaký! Vítězný tým získal 60 dolarů! Jak se všichni snažili! Po hře jsme se šli najíst tzv. „fritady“. Jedná se o typické jídlo – usmažené kousky vepřového masa na kotli. Šéf následně pronesl proslov, my ještě hráli karty a užívali si zbytek dne.

POUČENÍ ČÍSLO 5: TAKOVÝHLE STYL ZÁBAVY MÁ TAKÉ NĚCO DO SEBE. AKCE NA ZÁVĚR ROKU NEMUSÍ BÝT NUTNĚ SPOJENY S ALKOHOLEM. TÝMOVÉ HRY TAKÉ KRÁSNĚ LIDI SBLIŽUJÍ!

Tradice v Ekvádoru na 31.12. – pálení figurín – pálení starého roku.

SEČTENO PODTRŽENO – STÁŽ V TAK ODLIŠNÉ ZEMI JE OBROVSKY NAPLŇUJÍCÍ A TO, ŽE SE TŘEBA NENAUČÍTE JEDNOTLIVÝM PROCESŮM FIRMY, VÁM DÁ O TO VĚTŠÍ PŘÍLEŽITOST POZNAT CHOVÁNÍ A JEDNÁNÍ ÚPLNĚ CIZÍ KULTURY LIDÍ!

Autorka: Kristýna Veitová